Po turbulentních událostech posledních dnů jsme cítili, že potřebujeme chvilku klidu k reorganizaci našeho šiku. Katalánská metropole si o několikadenní zastávku stejně říkala. Využili jsme tipu ze sítě kempů ACSI, ke kterým jsme si zakoupili slevovou kartičku na mimosezónu, a jeli jsme najisto do kempu 3 Estrellas kousek za barcelonským letištěm přímo na pláži… Z toho přímo plynou výhody i nevýhody- na jedné straně blízkost města s autobusovou linkou a nekonečná pláž na dohled, na straně druhé starty letadel v dvouminutových intervalech (děti nadšené :))
Naše první placené stání- dostali jsme malou "kóji" z živého plotu s přípojkou na elektřinu, zaparkovali karavan a auto odvezli nedaleko na parkoviště, abychom ve zbytku kóje mohli v klidu vegetit, grilovat atd. Někteří dlouhodobější obyvatelé (nebo dokonce stálí obyvatelé!)mají svá místa využitá do posledního metru a natěsnají tam i několik stanů- kuchyň, jídelnu, ložnici. Na druhé straně spektra jsme viděli i zajímavou fůzi stylů v podobě zaparkované Tesly S, a obyčejného stanu. Je vůbec zajímavé se procházet takovým kempem a nasávat různé přistupy ke kempování a všechny ty variace obytňáků a karavanů… Protože všechen hluk obstarává letiště, zdá se jinak kemp naprosto klidný, všude je čisto, zařízení je omšelé, ale funkční, v kempu je vše včetně obchodu, restaurace, bazénu a hřišť (v sezóně), prádelny, stanice pro obytky.
Antibiotika na zub mi zafungovala, takže konečně byla i energie věnovat se poznávání. Bohužel jsme to ale hned první den vzali za nějaký špatný konec, přepálili jsme začátek možná, prostě jsme jeli autem do města (sic!). To nebyl vůbec dobrý nápad. Nějak jsem myslel, že množství dálnic v mapě rovná se velká průjezdnost, rovná se žádné zácpy. Mýlil jsem se. Barcelona je evidentně dalším městem bojujícím s přemírou aut a my jsme k tomu přidali. Po hrůzyplném průjezdu asi desítky čtyř(!!!)proudových kruháčů s účastí všech druhů dopravních prostředků jsem byl hotov zaparkovat auto do škarpy a jít dál pěšky. Zabočili jsme však z hlavní a nějak to dojeli vedlejšími k placenému parkovišti u přístavu (parkovat zdarma ve španělských městech je prý prakticky nemožné). Abych to zkrátil, špatný (žádný) plán cesty, velké vzdálenosti, malá svačinka, nudné úseky a parky po cestě..po dvou hodinách jsme toho my i děti měli dost a začali se ploužit starým městem zpět. Tam naštěstí trochu začla stranda, v tom proslaveném labyrintu uzounkých temných uliček, kde nikdy nevíte, co se objeví za dalším rohem. Temná ulice páchnoucí močí s graffity a bezdomovcem, nebo širší ulice otevírající se najednou do malého prostranství s obchody plnými lidí? Chvilku jsme se nazdařbůh procházeli, ale děti už byly unavené, a tak jsme to museli stočit zpět k autu a do kempu. Odpoledne už jen pláž a nákup.
Další den jsme regenerovali v kempu. Dopoledne pláž s vtipným hřištěm asi 10 metrů od vln, odpoledne ptačí rezervace ihned za odletovou dráhou letiště (zajímavý kontrast klidné scény ornitologického ráje a technologicko-logistického snažení opodál), večer grilování v kóji.
Byla sobota a řekli jsme si, že se pokusíme o další průnik do Barcelony, tentokrát autobusem. Vybaveni dostatečnými svačinami i knížkami do autobusu jsme šli čekat k dálnici (přesný čas příjezdu nelze zjistit). Autobus se po chvíli opravdu objevil asi po 45ti minutách jsme vystoupili na Placa de Catalunya, na barcelonském Václaváku. Rozhodně lepší než autem. Přemíru aut v sobotním dopoledni nahradili lidé na ulicích užívajících si krásné počasí a nákupy v nekonečném množství obchodů. Rychle jsme si vypůjčili kola s dětskými sedačkami a vyrážíme přímo do chřtánu barcelonského Václaváku a Příkopů v sobotu v poledne.
Po poměrně nedávné zkušenosti z Mnichova rychle přicházíme na to, že Barcelona se sice snaží, ale na německou přehlednost, plynulost a bezpečí ještě nemá. Cyklostezka je sice většinou oddělena od aut, ale chvíli je na chodníku,chvíli vlevo od aut,chvíli vpravo, občas se ztratí úplně a jedete v pruhu pro taxíky a autobusy. Naštěstí je ale provoz velmi pomalý, takže se to dá (občas to kolem jen propálí nějaký motorkář nebo e-koloběžka). V sedlech kol se nám hned zvedá nálada, kdo to zná, ten ví- poznávat tak velké město je prostě s kolem lehčí, notabene s dětmi! Vřele doporučujeme kdekoliv. Jedeme kolem dvou Gaudího baráků, moc mi to neříká, vlastně mi přijde neuvěřitelné, že to dřív povolili postavit a následně to navíc ještě nikdo nenařídil zbourat (promiň,Gaudí) :)
Jedeme nicméně směrem na Sagradu Familii, to by nešlo tohle vynechat,takže podle letmého směru šlapeme a šlapeme a najednou se před námi vynoří v celé své…velikosti! Je zvláštní, že tak monumentální dílo, má kolem sebe dost málo prostoru. Je ze všech stran obklopeno ulicemi, ulice před vchodem je zatarasena betonovými kvádry a probíhá tam turistický mumraj, přes ulici je malý parčík s dětským hřištěm. Právě tam stavíme a dáváme obědový sendvič a hřiště.Děti si hrají a o chrám nejeví zájem. My sedíme a kritizujeme. Jako..je to vysoký, fajn, má to věžičky, to je dycky dobrý, a zajímavej tvar a proporce, oukej. Ale jinak to na mě působí neuvěřitelně fušérskym dojmem! Betonový (nebo co) portál naplácanej na čelní straně, a pak ty komicky kýčovitý postavičky na vrcholech věží (to je ta Familia..) s nejvyšším Ježíšem…no pardon, ale mě to nevzalo.
Takže za chvíli jedem dál, tentokrát směr moře. Tam už je to lepší, jemný písek, plážový volejbal (zdarma!) všude v plném proudu, obyvatelé spokojeně polehávají, koupou se, pijou vermut, nádherná pohodička. Za mě je tohle největší deviza Barcelony- parádní moře s plážema kousek z celého města (Kořen, zvaž nomádění!). Koupeme se s Norou, moře je chladivé, ale strašně příjemné. Dále jedeme podél vody do centra, Mikuláš usíná v sedačce, a tak rychle hledáme park na výtuh, ale žádný tu není (nevýhoda města- málo parků! Velká zastavěnost. Což je naopak výhoda pro ten sociální život, no..). Jedeme asi 20 minut do parku Joana Miró, kde se Miki zase probouzí :) Dáváme džusi a kafe, hřiště, no a už je pomalu čas to vracet, narážíme na zajímavou pěší zónu mezi blokama a vezeme se asi 15 bloků (Barcelona má podobně jako americká města kromě starého města téměř dokonale čtvercovou síť ulic)v naprostém klidu bez aut- jen chodci a cyklisti, spoustu laviček a stromů, kavárničky,tak tohle je příjemný!)až zase na Václavák, vracíme kola a jdeme na bus zpět do kempu.
Tak tento pokus o Barcelonu se již vydařil lépe, ale musím říct, že nejlepší dojem ve mě to město nezanechalo. Architektonicky to nechápu, velká část působí dost zastarale a šedivě, do toho perou halabala moderní stavby, pak ten Gaudí, a do toho bolest 21.století, automobilismus… Tak třeba někdy později, bez dětí, s naditou kreditní kartou to zkusíme znovu. A teď už pryč.
