Zpět na farmě ve Vabre jsme strávili jen 4 dny, přesně tolik, abychom si stačili oportunisticky všechno vyprat, projít oblíbené procházky v okolí, pohladit si všechny zvířata a taky trochu pomoct Pietovi s jarní zahradou. Počasí bylo slunné, ale místní prý hubovali nad neobvykle zamračenou a deštivou zimou, což bylo
Velmi studené a hnusné počasí, doprovázené nepříjemným větrem (který však vál příznivým směrem vzhledem ke směru jízdy, což vyústilo v rekordně nízkou spotřebu) uspíšilo náš průjezd Kastilií na maximum. Kastilie je jakési srdce Španělska, trůnící na náhorní plošině zvané Meseta severozápadně od Madridu ve výšce asi 800m, ale nepoznali byste
Ty nic nevíš, Johne Sněhu. Tak by se dal ve zkratce popsat zásadní myšlenkový a navigační obrat naší cesty, ke kterému došlo v minulém týdnu. Nacházíme se momentálně v krásném univerzitním španělském městě Salamanka, kudy jsme vůbec neplánovali jet, a kde jsou momentálně 3 stupně a výhled je ještě studenější…
Po opuštění “vyměněného” bytu na pobřeží Algarve a opětovném kočování s naším milovaným karavanem se nás opět zmocnilo cestovatelské nadšení a radost z objevovaní. Tedy..dokud je rozumné počasí (což bylo dosud 90% času), tak náš plán funguje, ale o tom později. Nejdřív jsme jen kousek popojeli, abychom si prošli
Chápu, že takový titulek v nejtemnějších a nejnepříjemnějších dnech české zimy zní jako provokace, a také to trochu provokace je :) Ale zároveň je to naprosto pravdivé konstatování o počasí v jižním Portugalsku, kde se právě nacházíme. Celkem symbolicky, ale určitě i náhodou, se počasí ihned po přejezdu hraničního mostu do