Z městského kempoviště v Pinellu jsme se jen neradi odlepili a posunuli do nedaleké Tortosy, středně velkého města opět na řece Ebro, kde jsem se rozhodl odehrát další dějství Hry o zuby. Jen co jsme dojeli, strhla se mohutná bouře s prudkými poryvy větru, což byla zřejmě španělská odnož Ciarána. Velkou část jsem strávil nakupováním zásob, ale i po většinu noci vítr cloumal karavanem a nebylo to příjemné. Ráno ale byl klid a další krásný den. Šel jsem podle google map s pár tipy na zubaře a hned u druhého jsem pořídil. Sympatický doktor Miguel se svou snědou pomocnicí mi vyčistil kanál(k)y, předepsal další léky na možnou bolest a popřál šťastnou cestu. Uvažuju,že bych se živil psaním blogu o cestování za doktory (to existuje a je to velký!!), minimálně zkušenosti a recenze zubařů už bych nějaký měl… Každopadně mě nepřestává udivovat to množství a kvalita dentistů všude kolem. (Možná není na českém venkově taková poptávka a ochota platit za kvalitní práci, tak se zubaři stahují do velkých měst..?)
Po Tortose jsme projeli obrovskou deltu Ebra, kde se pěstuje i rýže a dost mi to tam připomínalo Vietnam, až na ten "suchý" vzduch a vítr, a pak jsme popojeli asi 100km na jih k moři na moc pěkné místo v lesíku u moře přímo u cyklostezky vedoucí po staré železnici. Pobřeží tu bylo skalnaté a divoké, zas něco jinýho. Zároveň už jsme i vyjeli z Katalánska a ocitli se ve Valencijském společenství (každá provincie ve Španělsku je fakt svébytná, udržet to v jednom státě dá asi taky pěknou fušku..).
V duchu filosofie park4night jsme se ale posunuli zas dál před Valencii, kde jsme byli dvě noci u pěkného kláštera v sopečných horách. Dokonce došlo i na vpravdě horolezecký výstup na jeden z vrcholů. Trochu už jsme si říkali, že to je moc, ale děti naopak v horské stezce ožili a lozili rukama nohama jako na nekončící prolejzačce. Je to občas těžký najít ten balanc mezi oprávněným strachem o bezpečí a touhou jim dopřát radost ze samostatnosti…
Nakonec jsme ale do té Valencie přeci jen dojeli a tohle jsme tam dnes viděli:
