Po příjezdu na "farmu" (ve skutečnosti obyčejný venkovský dům z roku 1806 se stodolou, zahradou a přilehlými loukami) se seznamujeme s majitelem, Belgičanem Pietem, který to tu koupil s ženou před pěti lety a postupně to zvelebují podle svých sil, finančních i fyzických. Už mají rozjeté Bed and Breakfast (pronajímají buď hezky zrekonstruované pokoje,nebo celé jedno křídlo domu i s kuchyní a jídelnou) a sezonní výrobu pralinek (co by to taky bylo za Belgičany..)na vánoční trhy v okolí.
Paní Myriam pracuje ještě v Belgii poslední rok před důchodem jako učitelka,takže na vše je Piet po většinu času sám. A je toho dost. Jejich pozemek má 7 hektarů a na něm: velká zeleninová zahrada, ovocné stromy, začínající vinohrad a nově vysazený sad, slepice, dva koně a poník, hyperaktivní ovčácký pes Titus bez ovcí a asi 7 koček (odhadem). Piet to ale bere s klidem. Je mírně introvertní a flegmatický, podle čehož vypadá i hospodářství. Hostitelská část domu je perfektně uklizena a designově pořešena. Pán domu však žije v zabordelené části s elektřinou vedenou prodlužovačkami. Většina branek a vrat je řešena improvizovaně- provázkem, tyčkou. Koně žijí v pečlivě ohrazeném prostoru, elektřina v ohradníku ale nefunguje, a tak skoro každou noc některý uteče a ráno se dožaduje návratu (?). Pes pravidelně utíká a páníček se ho vydává hledat často i autem. Všechny prostory obrovských stodol jsou beznadějně nacpány harampádím z původního domu i z rekonstrukce (Piet však ví, kde co je). Vše dohromady vytváří dojem jakéhosi klidu a připomíná Aristotelovu nauku o přirozených místech (ten zapomenutý květináč s usychající kytkou v křoví tam prostě patří).
Piet tvrdí, že je nejšťastnější co kdy byl a že to měl udělat už dávno. Stres a přelidněnost urbanizované Belgie jim nevyhovoval a jako spoustu cizinců podlehli kouzlu lenivého francouzského venkova ("la deuce France"), kde je na všechno dost času a svět Paříže je stovky kilometrů daleko.
Hned po příjezdu složitě parkujeme karavan na parkoviště ve svahu a seznamujeme se s pozemkem. Co čert nechtěl, ze všech míst a časů zrovna ve vesničce Vabre je tento víkend již tradiční festival divadla a hudby ("Vabre ou t´es?" "Vabre, kam kráčíš?"), což beru jako znamení a po dětské večerce se vypravuji do centra obce na průzkum zdejší kultury. Report z párty příště.