Po instalaci a dobastlení posledního solárního panelu na střechu jsme se následující den sbalili a slovy Mikuláše “zapojíme karavan a pojedeme do městečka!”. Vyrazili jsme nejdřív vyzvednout náhradní zapalovač na plynovou lednici, který jsem si nechal poslat na adresu obchodu se zdravou výživou v Órgivě. Opravdu tam byl! Rovnou jsme si prošli i ezo-umělecké trhy plné hipíků s dredama a zašli jsme i na snad první oběd do restaurace u silnice- co nám přinesli byla nefalšovaná kocovinová prasárna s vajíčkama, klobásama a jitrnicí. Děti byly nadšené! :) Evidentně horská výživná strava s vlivy britské full English breakfast.
Pak už jsme chytili směr na Granadu, která byla sice nedaleko po dálnici, ale snad celou cestu se jelo do kopce a auto bylo rádo, že zvládá aspoň 70km/h. V Granadě jsme jeli vyzkoušet tip z park4night, zatím oficiálně neotevřený karavan kemp, který měl být zadarmo. A opravdu- přivítal nás jakýsi energický zahradník, který nám španělsky pokynul, ať si zaparkujem kdekoli se nám líbí a zůstaneme jak dlouho chceme :) Elektřinu jsme nepotřebovali, takže zadax. Fakt luxus, do centra Granady 4km (to je z kempů, které jsou většinou na okraji měst velmi dobrá vzdálenost), voda, odpad, hřiště!
Další den jsme se rozhodli do toho šlápnout naplno: dopoledne jsme trochu prošli část centra s vánoční výzdobou (dokonce i umělý kopec s dušema simulující asi sáňkování..), po poledňáku pak do atrakce číslo jedna- pevnosti/paláce/zahrad Alhambra, která se majestátně a neskutečně tyčí nad městem a v kombinaci se zasněženými vrcholky nedalekých hor vypadá fakt impozantně. Koupili jsme si plnou vstupenku, která je též do interiéru paláce, kam se ale musí chodit striktně na objednaný čas z důvodů kapacity. To na celý výlet uvrhlo lehký stín stresu a nestíhání, protože objekt Alhambry je dostatečně velký i na celodenní výlet a my měli jenom asi hodinu a půl a dvě děti na krku… Nakonec jsme to nějak zvládli, bylo to krásný, ale samotný objekt paláce jsme si moc neužili, děti měly záchvat zlobení a honění, bavilo je nezvyklé prostředí mramorových podlah a fontánky, potůčky, židle a zátarasy.. Zahrady a výhledy z pevnosti Alcazaba byly ale úžasné- i díky podvečerní hodince před západem slunce. Další dva dny jsme pak procházeli pitoreskní maurskou čtvrť Albaicín, megaobchoďák Nevada (pokus o nákupy, nevyšel) a procházku soutěskou za městem.
Už před začátkem cesty do Španělska jsme věděli, jaké počasí a teploty nás kde budou zhruba čekat. Také jsme slyšeli, že je velký rozdíl mezi pobřežím (díky stabilizujícímu efektu moře teplejší noci a ne tak teplé dny) a vnitrozemím (chladné až mrazivé noci, teplé sluníčko). Granada nám to připomněla. Město leží asi v 900m.n.m. na dohled od zasněžených hor a v noci teplota klesala k nule. Poslední noc nám dokonce v sedm ráno (největší zima je ráno) zamrzl i butan a nemohli jsme ani přitopit. Tehdy jsme si řekli, že dost bylo Granady a jedeme směr moře.
Další dvě noci jsme tak zastavili nejdřív u přehrady, kde to vypadalo jak někde v Chile, ale taky tam byl ranní vlhký mrazík od vody, a pak v městě Alhama de Granada, kde byly i skvělé přírodní a přístupné horké prameny, takže jsme se (konečně) mohli vykoupat :)) Bylo to i moc pěkné městečko s vánoční výzdobou a neúměrně velkým kostelem (samozřejmě přestavěnou mešitou, jak je místním křesťanským zvykem- připomíná mi to nějaké bitvy z pískoviště, když vám někdo schválně zboří bábovičku a ještě se tam vyčurá..). Ranní teplota -4stupně nám ale znovu připomněla, že takhle to nepůjde a konečně jsme tedy dojeli k moři, kde bylo o 10 stupňů víc a naprostá pohoda.
Zde v bytě půjčeném přes službu HomeExchange trávíme vánoční svátky s prarodiči a užíváme si luxus nonstop pračky, myčky a několika zavíratelných místností :)) Pěkné svátky!
