Ráno se budíme ještě za tmy, slunce vychází někdy kolem osmé. Kostel ve Vabre poctivě odbijí každou půlhodinu a každou celou hodinu to pro jistotu opakuje (zvyk, který tu je rozšířen- prý pro lidi, co špatně slyší, ale nevim nevim). Přišli jsme tak na fígl, jak udržet děti o trochu déle v posteli- musí se počkat na další bimbání. V sedm tak vaříme ovesnou kaši, pak pohádka, a kolem osmé se začínáme oblékat, zuby, a jdeme do “práce”.
Nejdříve nakrmit slepice, zkontrolovat vejce (nula), dolít vodu. Pak koně- uklidit koblihy ve stáji a ve velkém výběhu, vyčistit kopyta, vyhřebelcovat pokud se nechají. Pak jdeme do domu na druhou snídani a kafe a zeptat se, co se bude dělat. Já jsem za dva týdny nejvíc dělal tradičně s motorovkou a dřevem (obzvlášť pyšný jsem na rozřezání a rozštípání obrovského spadlého dubu), Bára se shlédla v boji s břečťanem, který nemilosrdně ničil starou kamenou zídku zahrady. Většinou mohl plnohodnotně pracovat jen jeden, druhý venčil děti- po zahradě, po vsi, na louce.
V poledne (opět bimbání) jsme se všichni sešli u velkého zahradního stolu a společně si snědli bohatý studený oběd- Piet s chutí pekl vlastní chleba, k tomu sýry, rajčata, okurky, džemy, občas polévka. Pak šlofík do čtyř v karavanu a odpoledne ještě trochu práce, nebo už jenom výlet po okolí. Večeře byla po sedmé buď opět na zahradě (první týden bylo ještě nádherně teplo i světlo)nebo v domě- Piet byl vyučený kuchař, a tak se občas vytasil s nečekanou kulinářskou bombou, předkrmem s domácím pestem nebo výborně ochucenými saláty. Abych jen nepěl chválu- ohrnul nos nad naší zelňačkou (údajně má problém s kyselým zelím už od dětství), a trochu na nás šetřil, což jsme si uvědomili,až když jsme viděli, jaké delikatesy předkládal svým placeným hostům.
Jak jsem již zmínil, první týden bylo neobyčejné vedro (možná i v ČR?) a jeli jsme se dokonec i koupat do poměrně ledové řeky Viaur, která byla vítaným osvěžením. Druhý týden se už ochladilo a zatáhlo, a vše koorunoval předposlední den pobytu, kdy celý den pršelo! Tak to už jsme byli opravdu rozhodnuti odjet, děti se začaly nudit (poník už netáhl..) a začli jsme se opět těšit na cestu.
Celkově to tu bylo moc fajn, odpočinuli jsme si, vychytali jsme pár věcí v karavanu (a pár jich vyházeli) a už se těšíme na cestu.
