Další den (středa 4.10.) jdeme dopoledne na malou procházku do lesa, cesta je sporadicky značena, z nepříliš zajímavého lesa se snažíme tajemnými průpovídkami a hrami vykřesat maximum. Klacíky vládnou světu. Značíme šipkami v listí cestu. Hledáme mloky. Otevíráme a zavíráme závory (Mikulášova specialita). Po svačině se vydáváme na cestu a asi po hodině stavíme na benzín a oběd v pekárně (tatínek dokupuje zásobu vína). Odpoledne dojíždíme do města Digoin, kde překvapivě leží zajímavá atrakce- most s vodním kanálem přes řeku Loiru.
Dvě místa z park4night jsou nevhodná(příliš chodců a cyklistů v okolí, na přespání někdy večer by stačilo), ale třetí už bereme. Sice jezdí kolem dost aut, ale parkoviště je rovné a přímo u kanálu. Počasí je stále velmi letní a tak ještě v pozdním odpoledni nafukujeme paddleboard a vyrážíme s Norou na průzkumnou cestu.
Je 4.října a my v plavkách plujeme na kanálu! Večer se chráníme před komáry, ale kupodivu větším problémem je ráno vysoká vlhkost od kanálu spojená s pocitem zimy. Děti jsou šílený a mlha se zvedá jen pomalu, a tak brzy vyjíždíme směr Vichy, sídlo kolaborantské vlády fašistů a několika kosmetických firem.
Parkujeme za mostem u centra u tenisových kurtů, ale parkoviště je velmi malé, a tak dochází k brisknímu a velmi praktickému odpojení karavanu a zabrání dvou obyčejných parkovacích míst. Vichy nás vítá příjemným zeleným pásem podél řeky (město bylo Unescem prohlášeno za chráněné lázeňské město) a již méně příjemně rozkopaným všeobecně vybydleným, opuštěným, prostě dezolátním centrem. Tu a tam se sice blýskne kdysi nádherný hotel nebo honosná vila, ale opuštěnost umocněná polední siestou dopadá na naše očekávání jako studená sprcha. Rychle jdeme k jediným pracujícím, tedy muslimům, do kiosku pro výborné sendviče a limču. Nálada stoupá, ale Vichy stačilo. Jedeme dál s malou zastávkou v Decathlonu (jsou všude), kde alespoň nakupujeme citronové bonbony Vichy.
Cesta se komplikuje při průjezdu větším městem Clermont-Ferrand kde míjíme zmatenou odbočku na objezd (dva kruháče oddělené křižovatkou), a můžeme si tak vychutnat průjezd městem s karavanem při dopravní špičce. Již značně vyflusáni a rozčíleni dojíždíme k městu Issoire, kde u jakési vesničky láká ideální místečko u potůčku a zároveň nedaleko pekárny (to chceš!). A opravdu. Nejen místo, ale i celá vesnička je k zulíbání, křivolaké úzké kamenné uličky ústí k jednomu s tisíců fr. zámků. Večer je zpestřen tažením stáda krav hraných farmářem v dodávce a dvojicí psů. (Totéž se opakuje ráno v opačném směru.)