Proč jsme se nevydali z Valencie na jih po pobřeží? Po tom nádherném, slunečném, pískem oplývajícím pobřeží? Tak jednak protože, jak už bylo řečeno, jsme zjistili, že hory a vnitrozemí více dráždí a uspokojují naše objevitelské choutky, a za druhé, že jsme již nabírali směr k dalšímu plánovanému HelpX zastavení u Murcie. (Zpětně viděno to byla možná chyba, ale to už se nedozvíme.)
Buňol bylo městečko kousek od dálnice, spící klasickou odpolední siestou, a jedinou zajímavostí bylo kromě hradu to, že v městě bylo docela dost pítek s pitnou vodou, věc, která pro nás začíná stejně jako pro Španěly být důležitá. Jinak bylo opět větrno, místní hřiště se dosti rychle okoukalo. Další den jsme ale vyrazili na pěkný malý výlet k nedalekým vodopádům.
Pak jsme jeli do Cortes de Pallas, místa, o kterém jsme nic nevěděli. Jen to, že k němu vede slepá cesta a je u něj přehrada (paddleboard?). Už cesta dávala tušit, že místo je to až příliš odlehlé. Krajina se prudce změnila, úplně vylidnila, a nastoupili kruté stoupáky a náhorní plošiny s dalekými výhledy. Očekával jsem každou chvílí bandu desperátů na koních. Jak jsme se blížili k přehradě, zmocňoval se mě respekt z hor a dokonce i strach- výhled na vodu v hlubokém kaňonu liduprázdných hor v kombinaci s větrem byl trochu děsivý, při vzpomínce jak jsem si tu nad mapou plánoval paddle jsem se zasmál. Našli jsme ale pěkné místo na parkování nad městečkem a vydali se na procházku k nejbližší ruině něčeho (to nikdy není daleko..). Přestalo foukat a výhledy byli pěkné. Společnost nám dělali i kamzíci, takže dobrý.
Další den jsme museli zase klikatou horskou cestou zpět, ultimátní test pro auto, zvládlo to a k Vánocům dostane nový olej a destičky. Kolem atomové elektrárny v horách (nečekaný prvek) jsme dojeli k Almanse, místu, které zase lákalo hlavně přehradou. Ale…zase foukalo jak ďas! Takže zase nic. Začali se nás zmocňovat pochybnosti, jestli to takhle bude pořád. Počasí totiž bylo docela fajn, 18-20C, jasno, ale ten vítr znemožňuje cokoliv. Noc na liduprázdném parkovišti se úplně změnila ve 22:36, kdy v jediném nedalekém stavení začla párty se solidním soundsystémem a zhruba do 4 ráno hráli nechutný mix popu, cumbii, trapu, techna a nakonec i španělských lidovek, které zpívali všichni přítomní. Vyspali jsme se jen díky polštářům na uších, dětem to bylo úplně jedno :)
Další den prohlídka Almansy (lákají mě tu právě arabsky znějící města kvůli té maurské minulosti..) a konečně ochutnávka skutečných čerstvých churros (smažené rohlíčky posypané cukrem a namáčené v horké čokoládě, pěkná a velmi oblíbená prasárna, pocházející taktéž od Arabů..). Odpoledne pak přesun do Jumilly ke klášteru Svaté Any v horách, kde bylo tak krásně, že jsme tam zůstali dvě noci, a zůstali bychom i déle. Našli jsme místo u oblíbeného piknikoviště, o víkendu poměrně plného rodinek grilujících na připravených grilech, v týdnu zejícím prázdnotou. Absolutní ticho, nadhled/výhled na vyprahlé planiny dole, přítomnost zelených borovic, voda ze studánky. Co víc chtít?
