Ráno se budíme ještě za tmy, slunce vychází někdy kolem osmé. Kostel ve Vabre poctivě odbijí každou půlhodinu a každou celou hodinu to pro jistotu opakuje (zvyk, který tu je rozšířen- prý pro lidi, co špatně slyší, ale nevim nevim). Přišli jsme tak na fígl, jak udržet děti o trochu
Po dětské večerce jsem se posadil před karavan a jal se nasávat atmosféru večera v novém místě a také růžové biovíno nevalné chuti. Z centra vesnice se ozývaly podivné zvuky multimediálního divadla a tak jsem vyčkával na hlavní koncert večera v 10 hodin. V půl desáté jsem se tam vypravil
Po příjezdu na "farmu" (ve skutečnosti obyčejný venkovský dům z roku 1806 se stodolou, zahradou a přilehlými loukami) se seznamujeme s majitelem, Belgičanem Pietem, který to tu koupil s ženou před pěti lety a postupně to zvelebují podle svých sil, finančních i fyzických. Už mají rozjeté Bed and Breakfast (pronajímají
Znovu u řeky, znovu ranní studená mlha. Vyrážíme na krátký výlet, abychom děti zahřáli. Už po pár metrech na slunci pookřávají a užíváme si opět nádherný den v tentokrát docela mimořádných scenériích. Zdejší krajina už je dost jiná než dosud, je vulkanického rázu, něco na způsob České středozemí meets Izrael.
Další den (středa 4.10.) jdeme dopoledne na malou procházku do lesa, cesta je sporadicky značena, z nepříliš zajímavého lesa se snažíme tajemnými průpovídkami a hrami vykřesat maximum. Klacíky vládnou světu. Značíme šipkami v listí cestu. Hledáme mloky. Otevíráme a zavíráme závory (Mikulášova specialita). Po svačině se vydáváme na cestu