Abych jen doplnil ty strohé fotky… Ve Valencii jsme strávili 3 noci opět v kempu, tentokrát na konečné jedné z linek metra. Valencie je třetí největší město Španělska a přestože má úctyhodnou historii, počet památek, i skvělou polohu na "pomerančovém pobřeží" s krásnými plážemi a slunečným počasím po celý rok,
Z městského kempoviště v Pinellu jsme se jen neradi odlepili a posunuli do nedaleké Tortosy, středně velkého města opět na řece Ebro, kde jsem se rozhodl odehrát další dějství Hry o zuby. Jen co jsme dojeli, strhla se mohutná bouře s prudkými poryvy větru, což byla zřejmě španělská odnož Ciarána.
Z kempu jsme odjeli, jak jinak než za hukotu odlétajícího letadla, v neděli a protože bylo pěkně, řekli jsme si, že se posuneme jen kousek co nám Mikulášův spánek v autě dovolí, a zůstaneme někde blízko pláže. Zvolili jsme místo na nenápadném parkovišti uprostřed zástavby typického letoviskového městečka, které v
Po turbulentních událostech posledních dnů jsme cítili, že potřebujeme chvilku klidu k reorganizaci našeho šiku. Katalánská metropole si o několikadenní zastávku stejně říkala. Využili jsme tipu ze sítě kempů ACSI, ke kterým jsme si zakoupili slevovou kartičku na mimosezónu, a jeli jsme najisto do kempu 3 Estrellas kousek za barcelonským
Od Pieta vyjíždíme v neděli, dva týdny po příjezdu, ale v naprosto odlišném počasí. Zatímco při příjezdu bylo 25 stupňů, teď je ráno občas 10, přes den 20, a listy začínají žloutnout a padat. (Zajímavá věc na zdejším kraji je taky to, že se tu daří ořešákům a jedlým kaštanům,