Zápisky o cestě jsem přerušil někde u Gibraltaru, takže jen shrnu co bylo pak. Spali jsme dvě noci na skvělém místě u větrných turbín a s výhledem na Afriku, která byla z toho místa asi tak daleko, jako když koukáte z Petřína na Jižní Město..jen se dotknout! Za pěkného
No možná ne zase tak velká. Jenom se mi líbil ten dramatický nadpis. Chtěli jsme (tentokrát mi radila s tématy i Bára) u příležitosti symbolické půlky naší cesty napsat pár čísel a postřehů, na které jsme zatím přišli. Takže na cestě jsme nějakých 110 dní, najeli jsme zatím 5500km (což
Normálně bychom to neřešili, ale díky Klasově počítadlu na stránkách víme, že už jsme na cestě 100 dní. Chtěl jsem u té příležitosti trochu zabilancovat, ale momentálně jsem na to moc unavenej, protože jsem celé odpoledne chodil po Tárikově skále, neboli po Džebel al-Tárik, neboli po Gibraltaru. Takže pár fotek,
Po týdnu v luxusu vypůjčeného bytu jsem se trochu obával, že vyměkneme a špatně se budeme smiřovat s návratem ke kočovnému cikánskému životu. Omyl! Děti se jako vždy přizpůsobily nad očekávání dobře, ba dokonce se už do karavanu těšily! Po vyklizení a uklizení a předání bytu jsme se přesunuli jen
Po instalaci a dobastlení posledního solárního panelu na střechu jsme se následující den sbalili a slovy Mikuláše “zapojíme karavan a pojedeme do městečka!”. Vyrazili jsme nejdřív vyzvednout náhradní zapalovač na plynovou lednici, který jsem si nechal poslat na adresu obchodu se zdravou výživou v Órgivě. Opravdu tam byl! Rovnou jsme